Když se snaží, dovedou i lidé, kteří jsou proslulí svými sarkasmy, volit slova natolik jemná, že v očích veřejnosti ne­urazí příjemce, byť kritika je tvrdá. Bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer takto v Hospodářských novinách rozebral, co si myslí o tom, jak bankovní rada ČNB rozhodla o ponechání sazeb na současné výši. Schovala se přitom za základ pro rozhodování používaný všemi centrálními bankami a mezinárodními finančními institucemi na světě, jenom protáhla horizont pro cílování inflace z dosavadních čtyř až šesti čtvrtletí o půl roku.

Nepřesvědčivý argument

Voilà, co se neukázalo? Samotným protažením by inflace měla seshora doklouzat na konci takto protaženého období na dohled kýženého cíle dvou procent. Singer upozorňuje, že je klidně možné vzít si nějaký čas na rozhodnutí o dalším postupu a počkat, jak se situace vyvine, ale že se při krocení inflační spirály nelze odvolávat na model, který je postaven na předpokladu, že se v delším horizontu dostane k rovnováze, protože je tak konstruován.

Singer říká, že jej kdysi za jeho působení nemohli radní v ČNB použít ani při rozhodování o tom, jak naložit s rizikem deflace. Jinak řečeno, nelze si jím ani tehdejší, ani současné kroky zdůvodnit a lidé, kteří DSGE modelům a jejich konstrukci rozumějí, berou tento typ argumentu jako „nepřesvědčivý“.

Inflační očekávání jsou tady, nejen v Česku, ale třeba i v největší světové ekonomice, Spojených státech amerických, a když se pořádně zahnízdí a stanou se součástí chování a požadavků na mzdy a ceny, je velmi nákladné je srazit.

Jedním z časných kritiků americké centrální banky je jeden z velikánů amerického makra, bývalý ministr financí Lawrence („Larry“) Summers. Ač demokrat, upozorňoval už dávno na to, že Bidenův balíček z kraje roku 2021 bude přilévat inflačním tlakům, a nyní na to, že současná politika amerických centrálních bankéřů je příliš měkká, aby jádrovou inflaci (očištěnou o vliv cen potravin a energií) zkrotila. Reálné sazby jsou pořád negativní, ne že ne.

Podstata sdělení je stejná: při napjatém trhu práce a snahách protlačit do mezd alespoň část zvýšených životních nákladů je bláhové počítat s tím, že „inflace požere samu sebe“, jak domácí poptávku vytěsní v jiných oblastech podzimní účty za energie a další položky, které jsou tvrdou součástí výdajů domácností, jež nelze omezit.

Válečná daň

Když člověk poslouchá vyjádření opozice nebo některých pretendentů na prezidentský úřad, může propadnout dojmu, že proti inflaci se účinně bojuje cenovou kontrolou, snižováním příjmů státního rozpočtu přes redukci DPH a tlaky na výdaje poskytováním větších úlev než těch, které plánuje vláda.

„Válečná daň“, o níž hovoří i samotní členové kabinetu, může za cenu rozkolísání podnikatelského prostředí v Česku přinést jednorázové příjmy a zalepit díry spojené s dodatečnými výdaji, ale se strukturálním deficitem neudělá vůbec nic. Je to jako s tím protažením horizontu g3+ modelu ČNB: řešení se tím odsouvá do budoucna a zamlžuje to předvídatelnost v rozhodování. Lehké zpomalení dynamiky meziměsíční inflace není náznakem blížícího se vítězství. Bude třeba ještě přitlačit.