Na politické scéně se neobjevuje žádná kombinace stran, která by byla nejen schopná, ale i ochotná konsolidovat veřejné finance, míní šéfkomentátor Hrotu24 (ilustrační obrázek)
Hrot 24, vygenerováno v Dall.E
Máme na výběr: utahování opasků, nebo čas obřích dluhů a inflace
Nelze vyloučit, že obsluha vládního dluhu se při špatných scénářích může během pár let dostat na částku, za jakou bychom každý rok postavili a zaplatili jeden blok v Dukovanech, píše ve svém komentáři Pavel Páral.
hlavní komentátor
Úroveň veřejného dluhu se může v příštích letech dostat na nejvyšší hladinu od druhé světové války, přičemž eurozóna bude pravděpodobně patřit k nejhůře postiženým, varoval na konci dubna Mezinárodní měnový fond.
Předpovídá, že globální veřejný dluh vzroste v roce 2025 o 2,8 procentního bodu na přibližně 95 procent hrubého domácího produktu. Do konce desetiletí očekává další nárůst na téměř sto procent světového HDP.
Česko je na tom v mezinárodním porovnání zřetelně lépe. Na konci loňského roku byl stejný dluh na úrovni 43,6 procenta a letos by nijak závratně poskočit neměl.
Nicméně do budoucnosti nás čeká dost pravděpodobně změna tempa. A nejde ani tak o možnou výměnu vlády, kdy favorizované ANO hodlá zrušit velkou část úsporných opatření a zase snižovat třeba daň z příjmu právnických osob.
Popravdě řečeno na politické scéně se neobjevuje žádná kombinace stran, která by byla nejen schopná, ale i ochotná konsolidovat veřejné finance tak, aby byly schopné absorbovat dodatečné výdaje státu, které se momentálně jeví jako nezbytné, což jsou třeba navýšené útraty za obranu. Nebo k nimž existují v rámci EU závazné směrnice, jako je dekarbonizace.
Úroveň veřejného dluhu se může v příštích letech dostat na nejvyšší hladinu od druhé světové války.
Projevilo se to i minulý týden při schvalování rozpočtové vládní strategie na roky 2026 až 2028. Ministr financí Zbyněk Stanjura se původně dožadoval toho, aby navýšení výdajů na obranu ze dvou na tři procenta bylo hrazeno z plánovaných výdajů na Green Deal.
Česko v letech 2023 až 2030 vydá na tyto účely přes bilion korun, přičemž sedm set miliard je podle ministra možné využít na jiné priority. Zhruba tři sta miliard je již pokryto smlouvami. Na úrovni vlády ale tento nápad neprošel.
V rozpočtové strategii se už počítá s tím, že Česko bude žádat EU o výjimku z fiskálních pravidel, na základě již schváleného rozhodnutí, že dodatečné výdaje na obranu lze financovat na dluh nad rámec pravidel rozpočtové odpovědnosti EU.
Kumulované každoroční navyšování výdajů na obranu o 0,2 procentního bodu by do roku 2030 znamenalo růst zadlužení ČR o zhruba tři sta miliard korun a výsledný státní dluh 46 procent HDP. Tedy v případě, že bychom nedělali dluhy další. To je ale nerealistický předpoklad už jen proto, že si budeme postupně půjčovat na dostavbu Dukovan.
Už příští rok by mělo být k tomuto účelu vázáno v rozpočtu podle Národní rozpočtové rady zhruba třicet miliard korun. A k tomu si přiložme běžné schodky hospodaření, které se i při hodně velkém optimismu v ochotě budoucí vlády škrtat výdaje nebo zvyšovat daně mohou snižovat pod dvě stě miliard jen velmi zvolna.
I tak bychom zůstali zadlužením na udržitelné úrovni na rozdíl od ostatních zemí. Nicméně nebylo by nám to moc platné. EU a většina členských zemí se plánuje zadlužovat závratným tempem.
Podle MMF by roční schodek Francie, který by měl v roce 2025 činit 5,5 procenta HDP, dosáhne v roce 2030 výše 6,1 procenta HDP a v té době bude celkový veřejný dluh činit 128,4 procenta HDP.
Projekce pro Německo je poněkud méně znepokojivá vzhledem k jeho příznivější výchozí situaci. Fond se domnívá, že celkový dluh bude na konci desetiletí stále nižší než 75 procent HDP.
MMF však stále očekává, že rozpočtový deficit se bude postupně zvyšovat z tří procent HDP na více než čtyři procenta do roku 2030, protože Berlín spustí záplavu výdajů na infrastrukturu a armádu. Pro srovnání: v letech před pandemií země trvale hospodařila s vyrovnaným nebo mírně přebytkovým rozpočtem.
EU a většina členských zemí se plánuje zadlužovat závratným tempem.
Fond také varoval, že v případě „vážně nepříznivého“ scénáře by úroveň dluhu Spojených států mohla do roku 2027 dosáhnout až 117 procent HDP, což je hodnota, která nebyla zaznamenána od druhé světové války.
A to jsou země, které svými půjčkami budou tlačit na úrokové sazby, za něž si vlády po celém světě budou půjčovat. Hlad po veřejných půjčkách bude zvyšovat úročení státních dluhů, ale také bude vytlačovat z portfolia bank privátní investice, čímž bude obtížné dosahovat nějakého hospodářského růstu.
Česko nyní platí na úrocích za vládní dluh kolem sto miliard korun ročně. A tato částka zcela nepochybně každý rok poroste. Na ochotě k úsporám pak bude záležet, jak rychle to bude.
Nelze vyloučit, že obsluha dluhu se při špatných scénářích může během pár let dostat i na dvojnásobek. To je jako bychom každý rok postavili a zaplatili jeden blok v Dukovanech.
Takže pokud je obrana státu prioritou, což lze těžko zpochybňovat, nastal už opravdu čas zrevidovat ostatní rozpočtové priority a skutečně konsolidovat. A růst dluhu zásadně zpomalit v co nejkratší době.
I když to bude s nepříjemným utahováním opasků. Jinak to bude řešit – tak jak v minulosti – nějaká obří inflace.
