Myslete si o starých čínských příslovích, co chcete, ale nedá se jim upřít, že ani trochu neztrácejí na aktuálnosti. Třeba to, jež dí, že „je lepší býti psem v časech klidu než člověkem v časech chaosu“. Doby, kdy se poprvé mluvilo o „blbé náladě“, vypadají při zpětném ohlédnutí jako krásné časy a v jindy poklidném srdci Evropy panuje chaos, frustrace a hned pod povrchem se hromadí agresivita. A najít dnes racionálně nějaké východisko je nesnadné.

Jak se vyrovnat kupříkladu s tím, že úřady jsou pod palbou kritiky za to, jak se nedostává vakcín, a přitom jich množství větší než malé vězí ve skladech. Jistě, senioři se nemusejí hrnout do očkování vakcínou, o jejíž účinnosti pro tuto věkovou skupinu vyjádřily pochybnost kované autority. Jenže když je jejich ošetřující lékaři nepřesvědčí, vysoké procento seniorů vakcínu odmítne. A dělat to doktoři jistěže budou, pokud je o to zdvořile požádáte a slušně za tu práci zaplatíte.

V opačném případě tlak na kapacitu jipkových lůžek v nemocnicích neustane. Pořadník těch, kteří by „tu Astru, ba i Sputnik brali“ a představují vzhledem k zátěži chronických onemocnění rizikovější skupinu než zdraví sedmdesátníci, neexistuje, ale upřednostňováni ani po 1. březnu nebudou. Přitom databázi má každý registrující praktik i zdravotní pojišťovna.

Chceme otevřít školy, ale o „navolávání“ učitelů do očkovacích středisek „se jedná“, stejně jako o logistice testování žáků a pedagogů. Přitom v dnešní epidemické situaci není těžké si „namodelovat“, jak se otevření škol asi tak „propíše“ do počtů infikovaných, když nezačneme dělat potřebné věci správně, tedy včetně řazení jednotlivých kroků.

Samostatnou kapitolou je způsob, jakým se jedná s byznysem. Nemusíte být specialista, aby bylo jasné, že malou, finančně již oslabenou firmu může karanténa položit, pokud jí zastavení provozu nebudete do značné míry kompenzovat.

Je scestné požadovat nějaké ušlé zisky (rozpočtové náklady si pak stejně byznys i spotřebitelé zaplatí z budoucího vyššího zdanění), ale náhrada podstatné části nákladů je namístě. Motivace zaměstnavatelů totiž musí běžet stejným směrem jako u zaměstnanců, po nichž chcete, aby v případě pozitivity dobrovolně hlásili svoje kontakty a respektovali sebeizolaci.

Obojí je spojeno s újmou a nelžeme si – vzepětí k „recipročnímu altruismu“ se v naší společnosti vyčerpalo někdy loni počátkem léta.

Stupeň frustrace je nebývalý a v takový moment není úplně radno spoléhat se na moudrost občanů a společenskou dohodu, že teď, když otevřeme obchody, začneme ostatní protiepidemická opatření bezezbytku dodržovat. Naopak je záhodno začít v klidu a racionálně myslet, neboť jak jinak chcete potírat chaos? Jasně že se tady vkrádá myšlenka, jejímž tatínkem je malý Korsičan: Největší ze všech nemravností je, chápe-li se kdo práce, jíž nerozumí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.