Vždy o krok pozadu
Absurdita rozvolňovací frašky ministerstva zdravotnictví, ačkoli se to zdá nemožné, dosahuje stále nových a větších rozměrů. Při tiskových konferencích Petra Arenbergera se člověk nutně musí zamyslet: kdy byl naposledy ministr venku mezi lidmi?
redaktor
Začalo to povinným nošením roušek či respirátorů na prázdné ulici, které vášnivě obhajoval už Arenbergerův předchůdce Jan Blatný, sám s respirátorem pohodlně usazeným pod nosem. Dnešní ministr se odhodlal ke zrušení této povinnosti v době, kdy ji dodržovala možná desetina lidí – soudě alespoň po několika procházkách Prahou.
Podobné to bylo s otevíráním kadeřnictví, z nichž mnohá už drahně týdnů svým věrným zákazníkům navzdory zákazům pečovala o účesy. Stejně jako u nich, také u restauračních zahrádek ale vláda přišla ještě s jedním vylepšením.
Nejenže s vážným výrazem uvolňovala zákazy, které už dávno většina nerespektovala. V jejím pojetí navíc údajné rozvolnění znamenalo ve skutečnost zpřísnění – například kvůli požadovaným kontrolám covid testů u zákazníků. Anebo vypnutím wi-fi v restauracích. Opravdu si může někdo myslet, že to podnikatelé budou dodržovat?
Chaos dospěl do stavu, kdy se vláda snaží vyvolat zdání, že covidovou situaci má stále pod kontrolou. Vedle toho pak funguje reálná ekonomika, skoro by se dalo říct anarchokapitalistická, kde většina lidí přestala brát premiéra Babiše a jeho skvadru na vědomí a stará se sama o sebe. Důvěra ve stát klesla k nule a pro příští vlády bude nesmírně obtížné ji znovu obnovit.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.