Stačí osmnáct měsíců a chodit ke státním pramenům se naučí i ti, kteří v lepším počasí hřímají o marnotratném pečovatelském státu. Jasně že v těžkých časech je tady stát od toho, aby pomáhal a zabraňoval nevratným škodám, ale současnému vydání „pečovatelského kapitalismu“ chybí koncovka: poznání, že není zadarmo. Právě teď si můžeme dát reprízu toho, jak by (ne)měl vypadat.

Ať už má pravdu šéf Intelu Pat Gelsinger, když říká, že „když budou chtít nejmodernější čipy, dostanou jich auto­mobilky, kolik chtějí“, nebo ne, čipová krize vznikla, řádí nejen v Česku, ale i v Německu a okolí s plnou silou a auto­mobilky a s nimi všichni jejich dodavatelé jsou jako nazí v trní. Milionová, ale spíše miliardová otázka zní, zda postiženým pomoci udržet zaměstnance, i když je trh práce pořád „savý“ a práci by našli, byť možná za poloviční peníze než ve Škodovce. Je-li odpověď ano, pak tedy za jakých podmínek.

Neumíš obhájit? Rozdávej

Loni byla nevratná pomoc v zájmu ochrany veřejného zdraví zcela pochopitelná, a to zejména a právě v situaci, kdy zdůvodnění jednotlivých omezení vládou bylo natolik nedostatečné a bez jakýchkoli empirických důkazů, že je mnohokrát zpětně „shodil“ soud. S jistou dávkou cynismu se dá říct, že stát, který neumí omezení obhájit, musí rozdávat, aby se neutopil v žalobách o náhradu škody.

Že se to potkalo s volebním rokem – když jak téměř všichni voliči, tak téměř všichni, kdo se o jejich hlasy ucházeli, trpí utkvělou představou, že z dluhů nadělaných za covidu buď vyrosteme, nebo za ně zaplatí někdo jiný –, je velmi nešťastná shoda okolností.

Jenomže teď tady žádné omezování podnikatelské aktivity vládou nemáme, ale okamžitě použitelné čipy nejsou, výroba stojí a zaměstnanci potřebují z něčeho žít. Od 1. července existuje v zákoně o zaměstnanosti novelizovaný „kurzarbeit“, který pro postižené obory musí aktivovat vláda. Mimo jiné v něm je omezení, že zaměstnavatelé, kteří o příspěvek požádají, nemohou měsíc před pobíráním příspěvku, během pobírání a ani v době jednoho roku po ukončení čerpání příspěvku vyplácet dividendy, mimořádné podíly na zisku nebo předčasně splácet úvěr.

Má to jeden háček, v českém případě ještě jeho čerpání Komise neschválila, takže se hledá „bypass“ v podobě Antiviru B. Jistěže by měl stát pomoci, ale důkazní břemeno, jak moc se to vyplácí, bych nechal na samotných žadatelích o poskytnutí podpory.

Splácet, až bude z čeho

Už před časem jsme si měli říct, z čeho budou rozpočtové náklady těchto a podobných opatření do budoucna hrazeny. Z čeho jiného než z budoucího peněžního toku příjemců pomoci? Nebo to radši chcete nechat splácet všechny ostatní?

Splácet by se mělo, až bude z čeho, včetně mírného úroku, ale hezky z vlastního, po zdanění zisku, ale před výplatou dividend a veškerých podobných plnění vlastníkům. Čím dříve se vrátíme k finančně zdravým principům budování firmy a státu s jasně odděleným účetnictvím, tím lépe. Včera bylo pozdě.