Zvlášť ne teď, když spolková vláda pod tlakem protahující se uzávěry ještě podstatně vylepšila kompenzační platby pro postižené podniky. Ona i ta původní forma tzv. překlenovací pomoci byla štědřejší než u nás, protože ji mohly čerpat podniky s poklesem tržeb hlubším než 30 procent, jimž pokryla 40 procent fixních nákladů, tedy plateb trvalé povahy, jež nejsou závislé na obratu. Při poklesu obratu v rozmezí 50 až 70 procent to bylo 60 procent a nejpostiženějším firmám, které se propadly o více než 70 procent, vláda hradila dokonce 90 procent fixů.

Pro srovnání: V Česku je nově zaváděná podpora nastavena na výpadek nad 50 procent tržeb a úhrada na 60 procent tzv. nepokrytých nákladů. Jinak řečeno, na podporu nedosáhnou firmy s méně než polovičním výpadkem tržeb a ty nejpostiženější nedostanou zdaleka tolik, co v Německu.

No a teď ty dvě novinky, které mohou za to, že pohled do sousedovy zahrádky teprve „potěší“. Od dubna mají německé firmy, kterým se od listopadu loňského roku propadly tržby alespoň na tři měsíce o více než 50 procent, kromě zmíněné podpory nárok ještě na zvláštní příplatek určený k posílení jejich kapitálu, který se v závislosti na délce a hloubce výpadku pohybuje mezi 35 a 40 procenty. Ty nejpostiženější (propad o více než 70 procent) mají fixní náklady hrazeny úplně.

Naučení z německé hospodářské politiky je jasné. Proč má vláda v dobrých letech držet přebytkové rozpočty? Aby měla „nasušíno“ a mohla dělat takovéto věci. Od roku 2013 hospodařila spolková vláda s plusovým výsledkem.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.