Dosavadní rekord se totiž odehrával v červenci 2008, kdy průměrný měsíční kurz dosáhl 23,59 koruny za euro a vůči dolaru se dostal pod patnáct. Kdo byl tehdy ve Spojených státech, mohl podlehnout dojmu, že je tam fakt levně.

Základní úroková sazba ČNB, používaná při obchodech, kdy centrální banka stahuje od bank přebytečnou likviditu, dvoutýdenní repo, byla až do začátku srpna na úplně stejné úrovni, jako je teď, 3,75 procenta, průměrná míra spotřebitelské inflace byla v onom roce 6,3 procenta. Protože tohle všechno bylo před vypuknutím předposlední krize, už jsme na to zapomněli. 

Ta souvisela s prasknutím hypoteční bubliny a finančním sektorem USA, který měl za sebou zase jedno období deregulace a boom finančních derivátů, s čímž jsme neměli sice nic společného, ale už na podzim toho roku všichni věděli, že ozvěny dolehnou i do poslední vesnice. Koruna během pár měsíců oslabila pod osmadvacet za euro.

Ekonomové se liší v tom, do jaké míry si přiznají, že vlastně nevědí, co se bude skutečně dít. Jedna z nejpoctivějších odpovědí na dotaz, kde bude koruna za půl roku, byla: „Nevím, málo jsem hulil.“ Přišlo mi to velmi vtipné a k autorovi to velmi pěkně sedělo. S inhalací zkušeností nemaje, odpovídám dotazem: Řekněte mi, co udělá Si Ťin-pching s omikronem, Putin s Ukrajinou, Miloš s guvernérem, a já vám řeknu, co udělají finanční trhy s korunou. Stát se může úplně všechno.