U piva se sejde stavař, mluvčí, obchodník s nápoji, obchodník s chmelem a domovarník. To není začátek vtipu, ale příběh o tom, jak lze i za časů pandemie, zavřených hospod a utlumené poptávky vybudovat fungující minipivovar.

Právě takový otevřel koncem léta v Chrudimi na Pardubicku. V bytovém domě v ulici Československé armády se nachází zbrusu nová a v současnosti uzavřená pivovarská restaurace, průchodem do dvora se dostáváme k samotnému pivovaru, v podstatě jen trochu větší, ovšem moderně zrekonstruované a vybavené garáži přilepené na další bytovku. Zde se setkáváme se „stavařem“ Tomášem Soukenkou, hlavní postavou party místních, která stojí za zrodem pivovaru nazvaného podle tradice chrudimského loutkového muzea Loutkář.

„Byla to vlastně náhoda. Měli jsme nemovitost, která se rekonstruovala, a věděli jsme, že tam vedle bytů bude i nebytová jednotka. Původně jsem zvažoval, že bych tam měl svoji firmu. Pak ale vznikla myšlenka udělat pivovar,“ vysvětluje Soukenka zrod nápadu. 

Plán postupně začal nabírat konkrétnější obrysy a předloni na podzim odstartovala výstavba. Hotovo mělo být loni v březnu. Do toho však vypukla pandemie koronaviru, která tvrdě dopadla na celý pivovarnický průmysl, a zvlášť na minipivovary, pro které byly na rozdíl od velkých výrobců zavřené restaurace mnohdy hlavním a často i jediným odbytištěm.

Dvacet skončilo, deset vzniklo

Podle nedávného průzkumu Českomoravského svazu minipivovarů (ČMSMP) 75 procent výrobců koronavirová krize negativně zasáhla, 40 procent zaznamenalo dramatický pokles tržeb, čtvrtině ubyli zákazníci a mnoho dalších muselo vylít uvařené pivo. Podle Terezy Melišové z ČMSMP proto loni skončilo asi dvacet minipivovarů a celková výroba se propadla přibližně o 30 procent. „Ty pivovary, které zavřely, zavřely, protože nemají kam prodávat,“ říká Melišová. 

Zároveň však deset nových minipivovarů vzniklo. Ani v Chrudimi se nenechali neblahým vývojem odradit. V červenci začali vařit a koncem srpna Loutkáře oficiálně otevřeli. Recepturu dostal na starost sládek Mikoláš Vích, a byť při výrobě dost experimentoval, nakonec upustil i od zkušební várky a pivo začali rovnou stáčet. „S láskou všichni vzpomínáme na první desítku, kterou si všichni pochvalovali. Vznikla za ještě trochu experimentálních podmínek. Takže už ji sice neumíme uvařit úplně stejnou, ale i ta současná má úspěch,“ vzpomíná na hektické pokusy Soukenka. 

Kašpárek a mnich

Základem produkce je dnes dvanáctka Loutkář a desítka Marioneta, kterou doplňuje jedenáctka Kašpárek a obvykle minimálně dva speciály. Naposledy třeba patnáctistupňový „trappistický“ dubbel Belgický mnich. 

I když restaurace musela po pár týdnech zavřít, pivo nemají v Chrudimi problém udat, naopak plánují navýšení kapacity. I za tak krátkou dobu si totiž Loutkář dokázal najít dost příznivců, kteří si docházejí pro petky k okénku nebo rovnou autem do pivovaru pro basy a sudy.

„V září, když bylo teplo a všechno bylo otevřené, jsme prodali necelých 40 hektolitrů. V říjnu, když bylo otevřeno jen do desátého, prodej spadl asi jenom o 15 procent a v listopadu, kdy bylo zavřeno pořád, jsme na tom už byli stejně jako v září,“ popisuje Soukenka. 

Vlastníci nedělali žádnou marketingovou kampaň, vysokou poptávku si Soukenka vysvětluje tím, že v Chrudimi doposud chyběl větší výrobce piva. 

Loutkář není v úplně typické situaci, díky tomu, že funguje ve vlastních prostorách a investici hradili majitelé z vlastní kapsy, netíží je na rozdíl od jiných úvěry ani nájmy. I tak se však ukazuje, že nejdůležitější jsou i v čase krize loajální zákazníci, kteří si oblíbené pivo dokážou najít i přes zavřené dveře hospody.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.