Mezi statisíci uprchlíků z Ukrajiny jsou i vysoce kvalifikovaní odborníci jako vědci, psychologové, učitelé nebo zdravotníci. Právě poslední jmenovaní to ale mají v případě začlenění na tuzemský trh práce pořádně těžké. I když náš zdravotnický systém trpí nedostatkem lékařů a zdravotních sester, ty z Ukrajiny příliš ochotně nepřijme. Lékař potřebné schvalovací razítko obdrží klidně až po více než roce. Do té doby musí pracovat na podřadných pozicích.

„Setkávám se tu s rozličnými lidmi. Vždy se ptám na jméno, pak oblast, ze které pochází, a také profesi, kterou doma zastávali. Zrovna včera jsem tu měla paní, která v Kyjevě působila jako oční lékařka. Celkem mi už prošla rukama asi desítka doktorů. Přijelo ale taky poměrně dost zdravotních sester,“ říká Johana, která na pražském hlavním nádraží jako dobrovolnice pomáhá ukrajinským uprchlíkům s prvními krůčky na českém území. Ty vedou do asistenčního centra, kde obdrží první informace k ubytování, podpoře ze strany České republiky, kde se mohou najíst či obléct.

A jakmile se trochu aklimatizují, je jim k dispozici i pracovní poradenství. Uprchlíci zdravotníci však z poskytnutých informací moc nadšení nebudou. K tomu, aby u nás mohli vykonávat svou profesi, je čeká ještě dlouhá cesta.

Prozkoušíme si je

Shrňme si, co vše musí cizinec absolvovat, pokud chce v České republice působit jako lékař či zdravotní sestra. Prvním předpokladem je, že jde o zdravotníka, který vystudoval odpovídající studijní program na vysoké škole. To doloží odpovídajícím diplomem. Lze ale očekávat, že vzhledem ke složité životní situaci s sebou uprchlíci tento doklad o absolvovaném studiu nemají. Na takové případy naštěstí český vysokoškolský zákon myslí. Pokud někdo získá oficiálně status uprchlíka, může diplom nahradit čestným prohlášením. „Na ukrajinské občany s dočasnou ochranou či speciál­ním vízem lze nahlížet jako na osoby v takovém postavení,“ říká Aneta Lednová, mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

To je ale teprve začátek. Následuje aprobační zkouška, jejíž podobu určuje zákon. „Aprobační zkouška má tři části a uskutečňuje se výhradně v českém jazyce,“ říká Ondřej Jakob, mluvčí ministerstva zdravotnictví. První částí jsou písemné testy, které prověřují odborné znalosti uchazeče a znalosti systému zdravotnictví a základů práva ve vztahu k poskytování zdravotních služeb v České republice. Další částí zkoušky je absolvování šestiměsíční praxe, při níž je vypracováno pět případových studií. Třetí částí je ústní zkouška, která ověřuje odborné znalosti uchazeče před odbornou komisí. Zkoušku je možné splnit buď v jarním, nebo podzimním termínu a nelze ji nahradit. Bez jejího úspěšného absolvování lékař nemůže samostatně vykonávat lékařské povolání. Než cizinec splní všechny požadavky a obdrží potřebný doklad, trvá to přes rok (viz graf Průběh aprobační zkoušky).

Válek to zkusil

Ministerstvo si je vědomo, že požadavky kladené na uznání způsobilosti jsou velké. Ve třetině případů podle statistik lékaři ve zkoušce neuspějí. Hned po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině proto ministr Vlastimil Válek (TOP 09) oznámil, že bude chtít kritéria zjemnit. Zahájil proto jednání s profesními komorami a odbory, které v minulosti přijímání některých zahraničních zdravotníků kritizovaly. „Za těchto okolností věřím, že budou komory vstřícné,“ říká Válek.

Jak ale politik minulý týden přiznal, jednání nakonec nedopadla podle jeho představ. Nejdřív mu plán na zjednodušení uznávacího procesu hodil na hlavu vlivný Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů, následně i Česká lékařská komora. Změna by se přitom musela provést formou novely zákona. Lékařská komora byla ochotna o věci alespoň jednat, odboráři Válkovi napřímo vzkázali, ať o změně zákona ani neuvažuje. Válek to nakonec vzdal. „Nemůžeme zjednodušit uznávání kvalifikací ukrajinských zdravotníků. Ukázalo se navíc, že jsme vázáni i podmínkami Evropské unie. Ke změně by muselo dojít v rámci celé Evropy. Sami to udělat nemůžeme,“ zdůvodňuje ministr.

Ať se naučí česky

Proč jsou ale lékařská sdružení proti? Odbory argumentují, že není možné měnit podmínky dané zákonem účelově kvůli tomu, že někde dochází k válečnému konfliktu. „Naším primárním zájmem musí vždy být kvalitní zdravotní péče o českého občana. Tu však mohou nabídnout jen lékaři, kteří splňují potřebné požadavky. Nic nebrání lékařům z Ukrajiny, aby splnili naše podmínky a vykonávali tu lékařskou profesi. Prokázání profesní způsobilosti ale z logiky věci musí být náročné. Neumím si představit, že tu někoho jen tak pustíme k pacientovi. To prostě nejde,“ říká Martin Engel, předseda Lékařského odborového klubu. Důkladné prozkoušení lékařů z Ukrajiny je podle něj nutné i kvůli nepříliš vysoké prestiži ukrajinských vysokých škol. „Protože tohle není, jako když naši vysoce kvalitní lékaři odchází do Německa. Naše univerzity mají světové renomé, o tom se školám na východ od nás může jenom zdát,“ má jasno Engel.

Podle České lékařské komory si nejdříve máme upřímně odpovědět na otázku, zda chceme pomoci Ukrajincům, nebo sobě. „Myslím, že je to relevantní dotaz. Protože pokud náš systém je zatížen nedostatkem personálu, nechceme náhodou jen využít ukrajinské krize a vyřešit náš problém vysáváním lékařů odjinud? Čím pomůžeme Ukrajině, pokud ji připravíme hned o dvě generace lékařů? Není to tak, že vzletnými slovy o solidaritě jen řešíme vlastní neschopnost dojít ke stabilnímu zdravotnímu systému?“ reaguje Michal Sojka, mluvčí komory.

Pokud prý chceme pomoci Ukrajincům, pak je vhodnější jít jinou cestou než zjednodušováním podmínek pro výkon povolání. „Sami lékaři z Ukrajiny se mohou zapojit do léčby svých krajanů. Mohou třeba tlumočit a pomáhat s komunikací na takzvaných UA pointech, tedy ambulancích, které vznikají v nemocnicích a zajišťují zdravotní péči pro ukrajinské uprchlíky,“ říká Sojka. Vhodné je to prý pro ty lékaře, kteří vědí, že se po konci války budou chtít na Ukrajinu vrátit, a nemá tedy smysl absolvovat náročné české zkoušky. „Pokud však už dnes má někdo jasno, že u nás bude chtít zůstat, pak nelze nic jiného než trvat na splnění našich podmínek. Málo se totiž zdůrazňuje, že aprobační zkouška musí být složena v češtině. To je přitom klíčový požadavek. Pokud u nás chce zdravotník působit samostatně, pak musí umět česky. I rentgenolog píše zprávu v češtině,“ říká Sojka.

Česká lékařská komora tedy jako lepší řešení než zmírňování požadavků vidí spíše to, udělat zkoušku přístupnější. Toho chce docílit například vypsáním vlastních kurzů češtiny zaměřených na medicínu. „Pokud chce ministerstvo více lékařů z Ukrajiny, tak ať podpoří jazykové kurzy. Díky tomu pak mohou tito lékaři snáze uspět u zkoušek,“ radí Sojka. V úvahu by pak prý připadalo i zkrácení povinné praxe. To by se však muselo změnit v zákoně.

Ministr Válek místo toho oznámil, že povolí, aby zdravotnická zařízení, která jsou pracovištěm akreditovaným pro vzdělávání, mohla zdravotníky z Ukrajiny zaměstnat na tři měsíce jako krátkodobou stáž. Pracovat zde ale budou muset pod dohledem plně kvalifikovaného lékaře či zdravotní sestry. Takové stáže lze při splnění dalších podmínek prodlužovat na dva až tři roky. Uznávání zdravotnického vzdělání napříč státy pak prý bude chtít řešit v rámci českého předsednictví Radě Evropské unie v druhé polovině roku 2022. 

Průběh aprobační zkoušky

Podání žádosti o uznání způsobilosti na MZČR (§ 34 zákona č. 95/2004 Sb.)

8. týden

Pozvánka na písemnou část zkoušky (testy)

12. týden

Písemná část zkoušky (testy)

20. týden

MZČR: vydání rozhodnutí o povolení výkonu odborné praxe

22. týden

Praktická část zkoušky – výkon odborné praxe (šest měsíců)

50. týden

Podání přihlášky k ústní části zkoušky na MZČR, zaslání potvrzení o absolvování praxe na MZČR

54. týden

MZČR: vydání osvědčení o absolvování praktické části

58. týden

Pozvánka na ústní část zkoušky

62. týden

Ústní část zkoušky

64. týden

MZČR: vydání rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání

Zdroj: Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví