Hypoteční úvěry v červnu nepatrně podražily na 2,13 procenta, ale není všem dnům konec a trend vzestupu bude pokračovat. Už kvůli očekávanému růstu základních úrokových sazeb, stanovených ČNB, a vývoji na mezibankovním trhu. Podle Hypoindexu, sestavovaného Fincentrem, objem hypoték stoupá, dosavadní rekordy budou letos pokořeny, a to dost výrazně. Od začátku tisíciletí vzrostl objem hypoték na 35násobek a červnový nárůst – podle Hypocentra o nějakých 45 miliard za jediný měsíc – je víc, než se jich naskládalo za celou polistopadovou éru do roku 2000. Kdo si srovná sazby hypoték do delší časové řady, musí dospět k závěru, že jsou velmi levné. Co je naopak velmi drahé, jsou byty samotné.

„Malými vítězi transformace“ jsou na rozdíl od bývalého východního Německa, které prodávalo byty korporátním investorům, všichni ti, kteří se podíleli na převodu někdejších státních a družstevních bytů do osobního vlastnictví za „zůstatkové ceny“, tedy i s přihlédnutím k tehdejším platům „za babku“. Hůř dopadli nájemníci v restituovaných činžácích, kteří přišli o regulované nájemné, ale měli alespoň benefit z předchozí regulace. Zároveň se stavělo, a kdo se vzmohl, expandoval do „paneláků naležato“ v satelitních městečkách.

Dnes můžeme preferovat jiný styl urbanizace, ale i tomu je potřeba se přizpůsobit. Podle čerstvé analýzy realitního trhu od poradenské společnosti Deloitte je třeba v Polsku dokončováno v přepočtu na tisíc obyvatel 5,79 bytu, v Česku je to 3,22. Výsledkem je i při rostoucích mzdách a platech velmi problematická dostupnost bydlení: z 22 srovnávaných evropských zemí je Česko s 12,2 hrubého ročního platu, jež jsou potřebné k pořízení standardního třípokojáku v novostavbě, na druhém nejhorším místě. V případě již zmiňovaného Polska je to 7,6 roku.

Nejsme chudí, málo stavíme.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.