Podle jakéhosi průzkumu se čtyřicet procent populace obává, že bude hůř a zopakujeme si loňský podzim. A tak mediální tlak na neočkované stále roste, strašení přibývá a testování nebere konce.

Kde se ten pesimismus a strach berou? Loni touto dobou bylo denně dvakrát více nakažených a třikrát více hospitalizací, než je letos. Promořenost byla bezvýznamná a očkovaný nebyl nikdo. Nyní je polovina populace naočkovaná a polovina populace má protilátky, které ji chrání nejspíš efektivněji než očkování, jakkoli to ministerstvo zdravotnictví a celá covidová junta popírají.

Není asi v Evropě země, která by byla na nadcházející sezonu respiračních nemocí připravena lépe. A to především z toho důvodu, že všechny ty lockdowny, kterými jsme prošli, příliš nezafungovaly a nemoc se u nás šířila masivněji než v zemích, jako je Brazílie či Indie.

Předem prohraný boj

Ale i dle osudu dalších států, které naopak uplatňovaly tvrdé uzavírky, je nyní nad slunce jasné, že boj s čínským virem do jeho úplného vyhubení byl předem prohraný. A také plný mýtů pěstovaných v něčím obchodním zájmu.

V posledních měsících se jako pára nad hrncem rozplynul mýtus o vakcínách jako prostředku, jenž způsobí vymazání čínské chřipky z povrchu zemského. Vakcíny sice do značné míry chrání před vážným průběhem, ale nikoli před samotným nakažením, po němž může očkovaný člověk nemoc šířit dál. Označování odmítačů očkování za černé pasažéry kolektivní imunity a sobce ohrožující své okolí nákazou je tak docela prostou lží, nebo jak se dnes s oblibou říká „hejtem“.

Těch pomýlení by se v dosavadní válečné proticovidové politice našla spousta, a než zase začneme kašlat a smrkat, bylo by načase to trochu přehodnotit. Podpora očkování je fajn a být očkovaný je lepší než neočkovaný. Ten, kdo se vakcíny obává nebo jí nevěří a důvěřuje více vlastní imunitě, není nepřítel státu a je nutné se k němu podle toho chovat. Třeba jednou změní názor, a když ne, ohrožuje především sám sebe a sobě podobné. Aktuální očkovací nátlakové kampaně u těchto lidí nedůvěru jen posilují.

Odpovědnost do vlastních rukou

Je čas opustit plošné testování pro návštěvy restaurací, divadel, koncertů či sportovních utkání a přestat diskriminovat lidi v situaci, kdy počty nakažených jsou bezvýznamné a v Česku neodpovídají standardům pro vyhlášení jakékoli epidemie ani vzdáleně. A celkově tak vrátit odpovědnost a péči o vlastní zdraví tam, kam patří, tedy do vlastních rukou občanů, jakkoli se to nelíbí státním úředníkům a některým doktorům, kterým vyschnou penězovody a zhasnou pro ně světla ramp, na nichž se rok a půl blaženě vyhřívali a strašili lidi.

Covid není chřipka, ale jako k chřipce se k němu již chovat můžeme. Víme, že lidská imunita se na něj dokáže adaptovat, medicína pokročila v léčbě vážných průběhů, jsou k dispozici vakcíny a dočkáme se i antivirotik. Zkušenosti aktuálně z Británie, ale i z dalších zemí dokazují, že katastrofa se konat nebude. A především opakování toho, co jsme zde rok a půl prožívali, si prostě a jednoduše už nemůžeme dovolit. Covidový cirkus zkrátka končí.