EU už vyhlásila 17. balíček protiruských sankcí, bez USA jsou ale její hrozby tak trochu mňoukáním tygřího mláděte (ilustrační obrázek)
koláž Hrot24 / Shutterstock.com
Bezzubý nátlak
Brusel slíbil masivní protiruské sankce. Evropě ale došly trumfy, bez podpory Američanů jsou pro Kreml k smíchu
Evropští politici vyhrožují Rusku zdrcujícími sankcemi, pokud Kreml okamžitě neuzavře příměří. I když EU přijala už 17. balíček ekonomických opatření, který má odstřihnout ruskou válečnou mašinu od financí, válka stále pokračuje.
redaktor
Připomíná to hru na kočku a myš. Evropská unie od vypuknutí plnohodnotné války na Ukrajině hrozí Moskvě, že její ekonomické sankce budou zdrcující a znemožní režimu Vladimira Putina financovat největší válku na starém kontinentu od porážky Adolfa Hitlera.
Před pár dny unijní sedmadvacítka přijala už 17. sankční balíček. Nezdá se ale, že by měl ekonomický tlak na rozhodování Kremlu nějaký vliv, i když ruskou ekonomiku trápí vysoká inflace, nedostatek pracovní síly hlavně mimo zbrojní sektor a snižování životní úrovně běžných obyvatel.
Evropští politici vyhrožují Rusku, že další ekonomické embargo bude „masivní“. Nezávislí analytici ale varují, že si EU postupně za více než tři roky „vyplácala“ silné ekonomické trumfy a další opatření nemohou ekonomiku Kremlu vážněji poškodit. Zejména s ohledem na to, že se Bílý dům pod vedením Donalda Trumpa ke zpřísňování protiruských sankcí nemá.
Brusel má trabl. Nemůže právně vymáhat zákaz dodávek ruského plynu
„Karty, které musíme hrát, zahrnují do značné míry opatření, pro která bychom potřebovali Spojené státy,“ přiznal pro Rádio Svobodná Evropa Benjamin Hilgenstock, hlavní ekonom think-tanku Kyiv School of Economics se sídlem v ukrajinské metropoli.
Aby sankce Putina a spol. pořádně zabolely, musel by Západ z globálního trhu dostat pryč ruské fosilní suroviny – zemní plyn a ropu. Pokud ale Čína, Indie, Turecko a další země nepřestanou tyto komodity vytěžené v největší zemi světa kupovat, nic se nezmění. K tomu by naopak mohly dopomoci plošné sekundární sankce Spojených států, ke kterým se ale Bílý dům zatím neodhodlal.
Ruský prezident naopak dokázal po telefonickém hovoru s hlavou Spojených států z 19. května Američany uchlácholit tvrzením, že o příměří a mír na Ukrajině má zájem, ale podle vlastních not. Masivní sankce Bruselu se tak ani se 17. balíčkem nekonají.
Unie přitom sama dováží ve stále větší míře ruský LNG do svých přístavů, týká se to hlavně států jako Španělsko, Nizozemsko a Belgie. Rusko naopak těží z nejednotného postoje unijních zemí. Zejména Maďarsko nebo Slovensko odmítají další stupňování embarga.
Vyšší ceny energetických surovin, například plynu dováženého z USA, navíc poškozují konkurenceschopnost evropského průmyslu. Analytik Tom Keatinge z londýnského bezpečnostního think-tanku Royal United Services Institute (RUSI) dodal, že by Evropa musela jít mnohem dál, než je tomu nyní.
Navíc by podle něj musela být ochotna uvalit sankce, jež budou mít negativní dopad i na evropské ekonomiky. To se zatím neděje. Výhrůžky zaznívající z Evropy tak může i nadále Kreml ignorovat.
