Pohled na povrchový důl Martha v historickém hornickém městě Waihi na Severním ostrově Nového Zélandu
Shutterstock.com
Peníze, nebo příroda?
„Slepá žába nás nezastaví.“ Těžaři chtějí bohatství Nového Zélandu, ochranáře děsí zombie projekty
Novozélandská vláda plánuje do roku 2035 navýšit export nerostů v objemu tří miliard amerických dolarů. Kritici varují, že jedinečná biodiverzita ostrovní země je v ohrožení.
ptk
Kate Selby Smithová kráčí křovinatým porostem na východním pobřeží Severního ostrova, les se náhle rozestoupí a odkryje skrytý poklad. „Vítejte v mém ráji,“ říká a ukazuje na rameno potoka Wharekirauponga, kde mezi kameny a zelenými kapradinami vznikla nefritově zelená tůň. „Není to nádhera?“ Za aktivistkou se vypravil deník The Guardian.
Pohádkové místo leží na jižním okraji lesního parku Coromandel. V chráněné oblasti rostou původní rostliny a žijí v ní ohrožená zvířata, včetně jednoho z nejvzácnějších obojživelníků na světě – žáby leiopelmy Archeyovy.
Selby Smithová se sem chodí s rodinou koupat a objevovat místní krásy. V poslední době ale má o budoucnost skrytého edenu obavy. Výše v údolí se totiž nachází další poklad, o nějž se zajímá vláda a také bohatá těžařská společnost: zlato.
Nový Zéland je na cestě k rozsáhlé těžební expanzi. Kontroverzní nový zákon o zrychleném schvalování projektů má nakopnout hospodářský růst. Zároveň představuje noční můru ochránců přírody. Podle nich totiž legislativa ohrožuje jedinečné přírodní bohatství země.
„Ten zákon je extrémně škodlivý pro životní prostředí Nového Zélandu,“ říká Gary Taylor, ředitel ochranářské organizace Environmental Defence Society. „Je jasně nakloněn výstavbě na úkor ochrany – za celou svou kariéru v ochraně přírody jsem nic podobného nezažil.“
Hluboký vztah k přírodě je přitom na Novém Zélandu součástí osobní i kolektivní identity a tato strategie jde proti občanské vizi zelené budoucnosti.
Rozsáhlá chráněná přírodní oblast pokrývající velkou část poloostrova Coromandel na Severním ostrově. Uchovává původní deštné lesy, vzácné druhy rostlin i živočichů a patří k nejcennějším územím ekologické ochrany na Novém Zélandu
Shutterstock.com
Ne všichni Novozélanďané ale vizi čisté a zelené země sdílejí, jiní zákon chápou jako potřebný impulz pro ekonomiku. Šéfka Rady pro nerostné suroviny Josie Vidalová tvrdí, že těžba je „jedním z nejproduktivnějších odvětví na Novém Zélandu, což se také odráží ve vysokých mzdách“.
Vládnoucí pravicová koalice slíbila obnovit těžbu ropy na moři a minulý týden vyčlenila 200 milionů dolarů na průzkum ložisek plynu. Do roku 2035 plánuje zvýšit export nerostů na tři miliardy (66 miliard korun), přičemž zároveň škrtá rozpočty na ochranu přírody a klimatická opatření.
Vláda zároveň navrhla zákon, který firmám usnadní zabíjení chráněných druhů kvůli infrastrukturním projektům. Jde o velký odklon od politiky předchozí premiérky Jacindy Ardernové, která průzkumy nerostných ložisek zakázala, stejně jako zakládání nových dolů v chráněných oblastech.
Zákon, který umožňuje schvalovat těžbu ve zrychleném řízení, v roce 2024 prošel parlamentem. Legislativa je platná navzdory tomu, že podle kritiků obchází environmentální regulace, vylučuje veřejnost z rozhodování a oživuje takzvané „zombie projekty“, které v minulosti zamítly soudy.
Vláda tvrdí, že posuzování bude zahrnovat i dopady na životní prostředí, které musí být při rozhodování zohledněny. Aktuálně je v procesu téměř 150 projektů, včetně 11 návrhů na těžbu zlata, minerálních písků a uhlí. Jde jak o nové doly, tak o rozšíření stávajících.
S nelibostí část veřejnosti přijala například plán těžby železných písků u pobřeží Taranaki, který už jednou odmítl nejvyšší soud, nebo dva projekty na západním pobřeží Jižního ostrova. Je mezi nimi zlatý důl, který podle kritiků ohrozí vzácné ptáky, a uhelný důl v ekologicky cenné oblasti.
Zákon o zrychleném schvalování přivedl v roce 2024 do ulic tisíce protestujících a vyvolal téměř 30 tisíc připomínek veřejnosti. V současnosti přibývají cílené protesty přímo v místech plánovaných těžeb, včetně oblasti Coromandel, kterou si oblíbila Kate Selby Smithová.
Těžařská společnost OceanaGold plánuje 200 metrů pod lesem Wharekirauponga, který je součástí rozsáhlého chráněného území, vyhloubit téměř sedmikilometrový tunel. Větří tam asi 34–45 tun zlata v hodnotě kolem pěti miliard amerických dolarů (110 miliard korun).
Projekt navazuje na stávající těžbu ve městě Waihi a zahrnuje i nový povrchový důl, rozšíření úložišť hlušiny – směsi rozdrcené horniny s oxidovanými minerály a kyanidem – a modernizaci infrastruktury. Selby Smithová projekt odmítá a spolu s organizací Coromandel Watchdog organizuje protesty.
Skupina se obává, že podzemní odstřely ovlivní vzácnou žábu leiopelmu, která se orientuje v prostoru pomocí vibrací. Spolek také varuje, že čerpání vody a hloubení změní podzemní proudění toků.
Údajně hrozí znečištění, které se může vodou šířit do dalších oblastí. Ukládání hlušiny nechá podle aktivistů příštím generacím jedovaté dědictví.
Firma OceanaGold tyto obavy odmítá, tvrdí, že projekt bude výhodný pro obě strany, a hovoří o skloubení ochrany životního prostředí a ekonomického růstu.
Modely společnosti prý ukazují, že odstřely žáby omezí jen minimálně. Přírodní vodní toky v ohrožení údajně také nejsou, a pokud se ukáže opak, firma hodlá těžbu zastavit.
Úložiště hlušiny jsou dle tvrzení společnosti navržena tak, aby odolala případným rozmarům přírody na generace dopředu. Odměnou budou pracovní místa a příjmy z exportu.
Dnes již okřídlená americká výzva k těžbě „Drill, baby, drill!“ jako by zněla celým Zélandem. Nejde jen o zlato – pod zemí čeká 20 milionů tun uhlí, na dně oceánu zase 50 milionů tun železných písků, ve hře je také osm milionů metrů krychlových písku pro výrobu betonu.
Desítky let se místním dařilo těžební společnosti od dobývání tohoto bohatství odradit, současná vláda jim ale nedopřává sluchu.
Ministr surovin Shane Jones sentimentem kvůli „slepé žábě“, jak obojživelníka posměšně nazývá, netrpí. Do parlamentu dokonce chodí s kšiltovkou se zmíněným nápisem „Drill, baby, drill“.
„V posledních deseti až patnácti letech se z těžby stal terč ideologů,“ řekl Jones deníku The Guardian. „Ti, kdo zbožšťovali naši divočinu, jsou už passé.“ Těžbu zdůvodňuje také geopolitickými hrozbami – zastavení plánu dostat z krajiny cenné suroviny považuje za naivní. „Slepá žába“ má podle něj smůlu.
Zelenou nezeleným projektům dává stav hospodářství. Ekonomika Nového Zélandu tvrdě doplatila na pandemii covidu-19. Loni kvůli vysokým úrokovým sazbám a nezaměstnanosti zaznamenal ostrovní stát největší propad HDP mezi všemi vyspělými zeměmi.
Obnova ekonomické kondice je pro vládu prioritou. Ministr Jones věří, že oživení těžebního sektoru přinese peníze do rozpočtu, práci místním a přiláká ze zahraničí Novozélanďany, kteří zemi dříve opustili. Přesto připouští, že stanovený cíl tří miliard do roku 2035 je až příliš vysoká ambice.
Profesor aplikované geologie z univerzity v Aucklandu Martin Brook věří, že těžba se vyplatí a zanechá jen „malou“ stopu. „Pokud někdo na světě umí těžit šetrně k přírodě, pak je to Nový Zéland,“ tvrdí.
Faktem nicméně zůstává, že novozélandská příroda už teď není, co bývala. Přírodní prostředí ostrovů vznikalo bez lidí a predátorů, což vedlo k vysokému podílu endemických druhů. Ty ale v poslední době rychle ubývají. Řada z nich je ohrožená nebo na pokraji vyhynutí – to zemi řadí mezi nejpostiženější v globální biodiverzitní krizi.
Ani tím výčet negativ, která jsou spojená s chováním člověka, nekončí. Mnoho sladkovodních toků je v zoufalém stavu kvůli splaškům, zemědělským hnojivům a řasám.
„Je to velmi křehké místo,“ říká ochranář Gary Taylor. Cena za prosperitu je podle odpůrců těžby vysoká a na ekonomické přínosy se nelze spolehnout, upozorňuje Glenn Banks, profesor geografie na univerzitě Massey.
Poptávka po surovinách kolísá, zahraniční investice jsou nejisté a odvětví je nestabilní. „Když je boom, vyrojí se spousta odvážlivců, jakmile ale ceny klesnou, utečou,“ říká Banks.
Nad krajinou v oblasti Wharekirauponga zatím rozjímá Selby Smithová. „Jádro pudla je v tom, že podobných míst už zbývá strašně málo. Pokud ho znečistíme odpadem z těžby, co tu pak zůstane našim dětem?“
